POPELKA Rakovník 2014 - den 5

Tak, a už je po POPELCE. 

V průběhu pěti dnů se v Tylově divadle v Rakovníku setkávali, bavili, předváděli a diskutovali všemožné nadpřirozené, ale i reálné pohádkové postavy.K vidění byli například: Karkulky(4ks), Čarodějnice a Ježibaby(3+), Hajní a Myslivci(1+1), Královny a Princezny, Králové a Princové, Mistrové i Učni, Papoušek, Vrána a Havrani, Obři, Trpaslíci, Loupežníci a Loupežnice, Edudant s Francimórem, Eskymáci a Medvědi(lední i hnědí) a další. Dokonce, a již poněkolikáté, byly k vidění i bytosti nepohádkové, například: Šotek(Jan), Kohoutek(Ondřej), Vodenka(Jan), Kašpar(Jiří), Anděl(Jan) a Andělová(Eva), Král(Miroslav), Císař(Jan) a Profesor(Císař).

Beránek je spátky na obloze, ceny rozdány, fotky které pořídil Ivo Mičkal jsou ve Fotoarchyvu a tady je poslední recept od Drahoše:

To by Drahoš nikdy nežral

Díl 4. Chleba

A je tu poslední díl Drahoše a s ním top-recept. Jídlo všech jídel. Základ, kterým kyprá selka vítá císařpána. Ten náš vezdejší. Boží dar. Pečem pecen. Jediné jídlo, které má v sobě souhlasné přikývnutí. Ba, ba. Chle-ba!

Příprava je poměrně nebezpečná. Potřebujeme dlouhý ostrý nůž. A bochník. Nyní zanoříme nůž do božídárku, tentokrát stačí v šířce cca jednoho Martince(Václav Martinec: Herecké techniky a základy herecké tvorby). Následně ukrojíme plátek, anóbrž krajíc.

A přichází čas na naše oblíbené drobné zamyšlení. Nejprve je třeba uvážit, zda více inklinujeme k "s" , nebo k "bez". Tzn. chleba se sádlem, nebo chleba sádlem?

A vstávají noví bojovníci, svět se rozdělil na dvě nesmiřitelné skupiny, které to prostě mají takhle a ta druhá varianta je směšná. Problematická! Nezmotivovaná! Bez koncepce! Nezdůvodněná! Nesvébytná! Z nápadu nevytěží zhola nic! Nedomyšlená skečovitá variace! Bez dramaturgického plánu! Bez režijního vedení! S nevhodně zvoleným obsazením! S nejednotnou scénografií!

Pardon. Vraťme se k tématu.

Otázka zní. Přátelé, může nastat (dramatická) situace, kdy nám na "s" nezáleží? Ale ano, může. Prosím, zkusme asociovat společně.

Horko. Horko. Srpnový hic. Okna sokolovny, zalepená čeným igelitem, pocit uvaření ve vlastní šťávě ještě umocňují. Šaty se lepí na stehna. Větrání triček. Šustí vějíře. Syčí otevírané (teplé!) minerálky. V tom představení použili snad všechny reflektory světa. Čůrek potu stéká po zádech. Herci mluví finsky. Třeba je to dobré, ale vedrem se soustředit nedá. Hm, možná že pak nepůjdu rovnou do Čapkárny. Hm, možná, že se kdesi stavím. Je půl páté, už by mohl otevírat. Kdy už to skončí?

xSTŘIHx

Vánek. Stín pod přístřeškem. Dřevěné stoly. Vosk ze svíček. Plechovky. Poezie na... nepoetických dveřích. Vrátka doširoka. Večer sem chodí občas někoho zabíjet (nejčastěji Janka a pak nějakého chlapa ze Zakarpatské Ukrajiny). Ale teď je tu klid. Orosená sklenička chladí na prstech. A k ní božídárek. Není to chleba sádlem. Ani chleba se sádlem. Ale šmalec. Čerstvý. Měkký. Voňavý. Mastný. Slaný. A s cibulí. Křupne po zakousnutí. Doladí víno. Přinese klid. Klid na papírovém tácku. Popelka končí, ale on  brzo bude. ŠMALEC!

 A šmitec!

Tak, a za rok zas, zalomíme VAZ.

 

 
 
© 2018 Divadelní spolek Tyl Rakovník