Osud to s námi myslí dobře…
Říká v rozhovoru o rakovnickém divadelním souboru jeho vedoucí, režisérka a herečka Alena Mutinská.

Jak se mají „Tyláci“ v současné době? Co pro soubor znamená organizace dvou přehlídek?
V současné době je ve spolku evidováno 58 členů, to jsou ti, co řádně platí členské příspěvky. Pak máme tzv. členy nečleny, kteří nechtějí být nikde evidováni, ale bez nichž si nedovedu chod spolku představit a třetí skupina členů nečlenů jsou „mlaďoši“ a to jsou ti, kteří nás nutí neusnout na vavřínech a něco dělat. K členství nikoho nenutíme, být Tylákem je vlastně čest. Pro mne jsou ale cenní všichni, nedělám rozdíly. Pak je samozřejmě i hračka spolupořádat krajskou a celostátní přehlídku (Wintrův Rakovník a Popelku). Na přípravě se podílí valná část spolku. Je to tak: vždy určíme datum, kdy se vymetou pavučiny, nanosí stoly; naklidíme, nazdobíme, rozepíšeme služby za barem,rozdělíme si soubory a hosté mohou přijet. Pořadatelem krajské přehlídky je Město Rakovník a Kulturní centrum Rakovník, spolek je spolupořadatelem. Soubory jsou vybírány na základě došlých přihlášek. V minulých letech jsme stíhali přihlášené inscenace předem osobně zhlédnout, ale protože času je méně a méně, žádáme soubory, aby současně s přihláškou zaslaly záznam inscenace na DVD. Porotce si vybíráme sami, myslím si, že jsou opravdu kvalitní a soubory, pokud nejsou namyšlené a hloupé, si odvážejí z Wintrova Rakovníka cenné informace.

A Popelka?
S Popelkou je to trochu jinak Simona Bezoušková - Nipos-Artama Praha a odborná rada sestaví dramaturgický plán přehlídky, se kterým pak Kulturní centrum pracuje. Když je program znám a vše ze strany Kulturního centra připraveno, vstupují na scénu Tyláci. Popelka se do svých deseti let dost nacestovala. Svoji pouť začala v Kralupech nad Vltavou, poté zavítala do Ostravy Poruby, odtud do Stráže po Ralskem a skočila u nás v Rakovníku, kde se jí líbí a kde ji máme rádi. Spolu s námi ji opatruje Ministerstvo kultury, Nipos Artama a Město Rakovník. Wintrův Rakovník pak ještě Středočeský kraj.

Jaké je postavení souboru v rámci města a Kulturního centra?
Tam, kde mají domov obě přehlídky, máme svůj domov i my, Tyláci. Díky obrovské podpoře ze strany Města i Kulturního centra můžeme nerušeně zkoušet a být v divadle opravdu doma. V roce 1992 jsme byli zaregistrování Ministerstvem vnitra jako občanské sdružení. Ve své péči máme Divadelní bar U Tyláků. V baru se střídáme, někdy se potkáváme jedni a ti samí, pak následuje ve výboru výměna názorů a tak stále dokola. Za činnost v baru není nikdo placen, získané peníze ukládáme na účet, ze kterého si hradíme náklady na inscenace, na různé semináře, Jiráskův Hronov a potřeby nutné pro chod spolku.

Které inscenace máte na repertoáru a podle čeho volíte nové tituly? Co právě zkoušíte?
Stále hrajeme Jirotkova Saturnina, Šváchovu pohádku O tlusté Matyldě, loutkovou inscenaci podle románu R. L. Stevensona v dramatizaci Evy Sukové Ostrov pokladů a zkoušíme Šakalí léta. Režie jsem se ujala já, na text mě upozornil Honza Šotkovský, který mně ho pomohl sehnat. Za to mu moc děkuji! Nemáme dramaturgickou radu, režiséři si hledají tituly sami s přihlédnutím k obsazení, ale i k divákovi, protože bez něho, co si budeme povídat, to není ono. Zkoušky máme tak dvě až tři týdně. Vše také závisí na tom, jak je vytížené Tylovo divadlo.

Jak probíhají vaše premiéry?
Jsou radostné, končí až v brzkých ranních hodinách, pijeme a ňamkáme na účet J.K. Tyla.

Máte tedy dostatečnou základnu mladých? Jak je váš soubor vlastně složen věkově? A kde sháníte nové členy?
Myslím, že převládají mladí, pak následuje střední generace a nakonec my starší. Se Šakalími léty přišlo docela dost mladých a to je bezva. Jsou upřímní, veselí a je s nimi moc dobře – neintrikují, jak to někdy umíme my starší. Mám je ráda.

Zúčastňují se vzdělávacích akcí, jako např. seminářů na Hronově atp.?
Samozřejmě, že ano. Navštěvují semináře na Jiráskově Hronově, Kurz praktické režie, studují na státních i soukromých konzervatořích.

To je pravda, z vašich řad se vylíhlo už několik profesionálů – připomeneš?
Určitě. Jsou to třeba herci Verunka Kubařová, Evička Kodešová, Jana Infeldová, Jan Grundman, režisér Adam Doležal, nebo moderátorka Marcelka Škábová.

Jaký je vůbec váš vztah k ostatním soutěžním přehlídkám? Nebo se zúčastňujete jen té své?
Té své, ale i jiných. V roce 2010 jsme zavítali na krajskou loutkářskou přehlídku s Ostrovem pokladů a skončili v Chrudimi. Z rozborových seminářů takové přehlídky se dozvídáme mnoho zajímavých věcí týkajících se nejen té naší inscenace, ale i těch ostatních. A pokud se vám inscenace povede, je taková přehlídka lepší než tisíc propagačních letáků!

Co víte o svém publiku? Jaká je návštěvnost vašich představení? Pořádáte i jiné akce kromě svých představení?
Naše domácí publikum je vnímavé, chytré a kulturní. Dobré představení dovede ocenit. Nemáme s návštěvností problém. Další akce, které se konají v prostorách Tylova divadla, zůstávají na bedrech Kulturního centra, za všechny uvádím např. divadelní předplatné, filmová představení, koncerty od folku přes pop až ke klasice, jazzové večery a celou řadu dalších akcí. O kulturu u nás v Rakovníku nouze není.

Jak dlouho jsi vedoucí spolku?
Od roku 1984.

Zároveň pracuješ jako dramaturg KC, že?
Myslím, že na tom nezáleží. Jedno dělám z lásky a to druhé z lásky a pro peníze.

Známe Tě jako výbornou herečku (Jitra…, Umřít smíchy, Tvrdohlavka…),na kterou roli jako herečka vzpomínáš nejradši?
Na Jitra, na Vojnarku a na Tvrdohavou ženu.

A na kterou jako režisérka?
Nedovedu vyzdvihnout jednu nad druhou, je to jako s dětmi. Všechny někdy zlobí a ty je máš stejně ráda, a tak vzpomínám na všechny.

A ještě mě zajímá, kolik máte „kmenových“ režisérů a jestli se dělíte na herce-režiséry-výtvarníky atd. nebo děláte všichni všechno?
Režiséři jsou Jiří Suk, Adam Doležal, Honza Grundman, nebo Jan Švácha. Scénografové Lucie Auerswaldová-Babáková, Pavel Purkrábek j.h.,... ale ve finále to někdy vypadá, že děláme všichni všechno.

Co osobně považuješ za největší úspěch(y) souboru?
Že jsme a pevně věřím, že budeme.

Jaké jsou vaše a Tvoje osobně plány s divadlem do budoucna?
Myslím, že moc neplánuji a přesto přišly věci, za které jsem vděčná. Takže to zkusím neplánovat a nechám to na osudu, který to se mnou, i s mým souborem, myslí dobře.

Které inscenace z minulosti považuješ za nejúspěšnější a proč?
"A jitra jsou zde tichá" - dramatizace nám byla ušita od Jarmilky Černíkové-Drobné na tělo, znala nás. Na režii s Pepíčkem Kettnerem vzpomínáme všechny rády a dodnes. K dalším, myslím si, že úspěšným inscenacím patří Šrámkovo Léto – režie Pepa Kettner, Vojnarka - režie - Zdeněk Pošíval, Umřít smíchy - režie Jarda Kodeš, Profesionální žena - režie Milan Schejbal, Loupežník - režie Pepa Kettner, nesmím zapomenout ani na Tvrdohlavou ženu - režie Jarda Kodeš, Z deníku Kocoura Modroočka v mé v režii a poslední úspěšnou inscenací je Jirotkův Saturnin v režii Jiřího Suka. Většina těchto inscenací byla vedena jistou rukou profesionálů, a bylo to vidět i na přesvědčivých hereckých výkonech i na inscenacích samotných. Pro mne to byla ta nejcennější zkušenost, taková divadelní škola v praxi. A když nad tím tak přemýšlím čerpám z těchto zkušeností dodnes.

Ne, že bychom vám to přáli, ale s jakými největšími problémy se jako soubor potýkáte?
Dnešní doba je hektická, mladí mají kromě divadla mnoho jiných zájmů a možností, starší jsou zase vytížení pracovně, navíc starost o rodinu, takže skloubit zkoušky tak, aby to vyhovovalo všem, je někdy pěkný hlavolam.

Rozhovor do amatérské scény – prosinec 2011
(Otázky kladla Pavlína Schejbalová.)

Začátky ochotnického divadla v Rakovníku

Počátkem 19. století sílí české vlastenecké hnutí, k šíření správné podoby českého jazyka a vlasteneckého uvědomění přispívá i rozvoj ochotnického divadla. Od roku 1812 se v Rakovníku ochotnické divadlo hraje stále, i přes některá období útlumu způsobená legislativními překážkami kladenými úřady Rakousko-Uherska, problémy generačními i občasnou přebujelostí různých ochotnických spolků v tak malém městě.

1812 - první české představení Husité u Naumburku. Z němčiny přeložil a s ochotníky nastudoval berní Jan Kubla.
Následoval desetiletý útlum.
1822 - studenti, řemeslníci a písaři sehráli hru Mečislav a Blanka. Po uvedení zákaz divadla.
1827 - hostování neúspěšné německé divadelní společnosti. Místní studenti využili situaci a s úspěchem zahráli ve prospěch této společnosti, které chyběly prostředky, česky Klicperovu hru Jan za chrta dán. Po velkém úspěchu ještě v letech 1827 a 1828 sehráli několik dalších českých her.
České divadlo pak znovu zakázáno, pauza trvala 13 let.
1840 - z iniciativy Fr. Hovorky založena stálá Ochotnická společnost, která svou činnost zahájila 3.1.1841 uvedením Macháčkovy veselohry Půjčka za oplátku.
1851 - c.k. okresní hejtman zakázal divadlu činnost – tento zákaz trval 10 let.
1861 - po pádu Bachova režimu nastává oživení. Ke slavnostnímu zahájení hospodářské výstavy nastudována hra J.J. Kolára Debora (23.10.).
Do r. 1865 úspěšně sehráno dalších 35 představení.
O úřední povolení muselo být žádáno c.k. místodržitelství, k žádosti připojen seznam her i herců s udáním věku a zaměstnání „aby snad nikdo vystoupením na charakteru neztratil.“ „Panny, které za ochotnice se přihlásily, byly považovány za lehké“.
Převážná část výnosů, ostatně jako po celou dobu začátků ochotnického divadelnictví, byla věnována na dobročinné účely.
1865 - dochází k velkému generačnímu rozkolu. Odcházejí staří ochotníci, i zástupci mladé generace spolek hromadně opouštějí a vstupují do jiných, většinou dobročinných spolků. Zbylí staří divadelníci později darují jeviště, knihovnu, šatnu i finanční hotovost studentskému spolku Vesna (1869).
Tento divadelní spolek zrušen 15.11. 1867.

Mladými herci založeno Domácí divadlo. Jeho členové se později stali spoluzakladateli Ochotnické jednoty Tyl. Vedoucím Domácího divadla se stává Vladimír Malec, od r. 1867 Roch Lettl. První představení bylo sehráno v dílně obuvníka Ferd. Malce (6.1. 1866 – M. Kopecký – Kašpárek hledá kmotra).
(Z pamětní knihy sepsané Rochem Lettlem: „Počínání tohoto hloučku bylo vzorné, obětavé a velmi nesnadné, takže po velmi značném lopocení a namáhání, an hmotných prostředků se jim nedostávalo, zřízeno jeviště druhu nejprimitivnějšího. Materiál na kostru daly olše, jež naši druhové za tiché noci při svitu měsíce v bývalém obecním parku na Sekyře pokáceli, pak chmelové tyče a plaňky, které si v zahradě p. Nathána Steina na věčnou oplátku vypůjčili“... „V hledišti pro pány kluky zřízena též galerie, která se při představení s publikem zřítila“).
1869 - nastává boom v zakládání nových divadelních spolků (dramatický odbor Sokola již 1865), kterých postupně vznikají desítky. Některé přetrvají až do poloviny 20. století.
Vzhledem k nedostatku herců si tyto spolky vzájemně vypomáhají.

Na podporu oživení činnosti Domácího divadla (po krátkém období útlumu, neboť pokračují neshody se starými ochotníky a Vesnou) a ve snaze urovnat roztříštěnou ochotnickou scénu svolána 13.9. schůze.
Roch Lettl podává návrh, aby Spolek divadelních ochotníků přijal do svého názvu jméno J.K. Tyla. Návrh byl přijat.
1872 - 28.6. - Roch Lettl vydává „Provolání k omladině rakovnické“, kde vyzývá k založení Divadelní ochotnické jednoty TYL, která obnoví ochotnický spolek.

7.7. - svolána první poradní schůze za účasti 18 zakládajících členů. Předloženy a schváleny Stanovy.

21.7. – stanovy spolku potvrzeny výnosem c.k. místodržitelství království Českého.

28.9. – první valná hromada DOJ TYL konaná v hostinci U zlaté štiky za přítomnosti 25 členů.

31.8. - Je právně potvrzená a zahájená činnost spolku pod názvem Divadelní ochotnická jednota Tyl v Rakovníku. Spolek má 25 členů, ale nemá jeviště a kulisy.

9.10. - V sále hostince U Beků se koná slavnostní představení se hrou Nepokradeš,kdy si spolek musí zapůjčit kulisy od ochotníků z Lužné,ale po tomto úspěchu městská rada daruje spolku dříví z obecního lesa a v krátkém čase pak spolek vlastní nové jeviště.
1879 - Do této doby spolek zdárně funguje v pronájmech pohostinství U Zlaté koruny, U Zeleného stromu,Na Střelnici a i jinde. Pro osobní spory však nastává asi na 4roky pasivita jednoty
1884 - Opět se obnovuje činnost spolku s novými členy, ale pořád ve vypůjčených sálech.
1914 - DOJ Tyl získává místo v nově postavené sokolovně, na jejíž stavbě se spolek podílel, ale potřeba stálé scény nadále zůstává.
1919
1928
- Vzniká přípravný sbor pro stavbu divadla v Rakovníku, kde mají své zástupce jak městská rada, DOJ TYL, tak i další rakovnické spolky a korporace.
1929 - Zřízením biografu v sokolovně se opět řeší prostorové problémy přestěhováním scény do Dělnického domu, což je ale opět řešení dočasné.
1930 - Vzniká nový Spolek pro vybudování městského divadla v Rakovníku.
1938 - Do prodeje dává město Lidový dům. DOJ Tyl se proto spojuje s Pěvecko-hudebním spolkem a společně zakládají Družstvo Tylův dům a pak na úvěr Lidový dům kupují. Ten je následně přejmenován na Tylův dům.
1939 - 4.5. - V Tylově domě se koná úvodní představení se hrou Mikuláš Dačický z Heslova Následně začíná rozsáhlá rekonstrukce divadla.
1940 - 20.1. - Opětovné zahájení provozu divadla s představením Josef Kajetán Tyl Přes velké zadlužení získali ochotníci v Rakovníku konečně svůj stálý divadelní stánek.
1947 - Do tohoto roku uspořádala DOJ Tyl téměř 700 divadelních představení. Účastnila se s úspěchem řady soutěží, jako je Jiráskův Hronov, Tylova Kutná Hora, a Klicperův Chlumec. Rakovničtí ochotníci měli čest si zahrát i s řadou významných herců našich předních scén, jako například se Zdeňkem Štěpánkem, Jindřichem Mošnou, Eduardem Vojanem, Hugo Haasem, Olgou Scheinpflugovou a dalšími.
1951 Komunisté po převzetí moci potřebovali kontrolovat všechny oblasti i zájmovou.
Na sjezdu kulturních a politických pracovníků v Soběslavi se usnesli na zásadách jak má kultura vypadat.
Spolky byly zrušeny zákonem a soubory byly donuceny přejít pod takzvané zřizovatele (JZD, ROH, SČM, závodní kluby).
Každý soubor měl povinnost odehrát za rok 4 hry. Jednu českou nebo slovenskou původní, jednu českou nebo slovenskou klasickou, jednu sovětskou a jednu ruskou klasickou.
1951
1956
- Divadelní ochotnická jednota TYL přešla pod Závodní klub n.p. RKZ Rakovník.

Za tuto dobu nastudovala 38 premiér.
1956
1958
- Divadelní soubor TYL přešel pod Závodní klub n.p-TOS Rakovník.

Zde nastudoval 8 premiér.
1958
1966
- Zřizovatelem divadelního souboru TYL se stala Osvětová beseda MNV v Rakovníku.

Soubor nastudoval 40 premiér.

4. 8. 1966 usnesením rady MNV po dohodě se stranickými orgány ukončila činnost divadelního souboru TYL pro dlouhodobou stagnaci.
1967 - 27.4. Městská osvětová beseda představuje soubor TYL na zahájení obnovené činnosti hrou A. Jiráska „LUCERNA“.

Nastudovány 3 premiéry.

Pražské jaro 1968 a následné politické události ovlivnily nejen život divadelního souboru TYL ale celé naší vlasti.
Činnost souboru byla opět utlumena.
1970 - Snaha ochotníků pokračovat v činnosti a nastudovat např. hru Svatby sňatkového podvodníka se nepodařila.

ROZVOJ č. 21 z 28.5.197O - ochotníků ubývá
1971 - 4. 11. Divadelní soubor TYL obnoví svoji činnost ke 100. výročí - ROZVOJ č.44.

11. 11. přátelská schůzka divadelních ochotníků k obnově vzájemného přátelství. V roce 1972 tomu bude 100 let kdy byla založena Divadelní ochotnická jednota TYL. Jde tedy o stanovisko všech k tomuto výročí.
1972
1991
- 29.6. obnovena divadelní činnost v plném rozsahu. Byl zvolen nový výbor z několika osvědčených ochotníků a nových členů souboru.

Tento rok je jubilejním rokem, 100. výročí založení Divadelního ochotnického spolku TYL a 160. výročí českého divadla v Rakovníku.

K výročím byla pořádána výstava, vydán bulletin a nastudováno slavnostní představení hry Karla Vojtla „Rakovnický primas Diviš Rubín“.
Ve hře účinkovali kromě divadelních ochotníků orchestr Okresního kulturního střediska v Rakovníku, pěvecký sbor „Ráček“ 1. ZDŠ v Rakovníku a taneční klub „Nezbedný bakalář“ Městského kulturního střediska v Rakovníku.

Za tuto dobu nastudovali ochotníci 38 premiér.
1992
dosud
Dne 24. 1. získává soubor právní subjektivitu a stal se občanským sdružením „Divadelním spolkem TYL“.
O navrácení majetku spolek nepožádal.
Se svolením Města Rakovníka a Kulturního centra v Rakovníku využívá prostory Tylova divadla.

Nastudoval celkem 17 premiér
Z archivních záznamů zaznamenaly: Hana Pilíková, Wanda Hrdinová a Marie Zamazalová

Milan Schejbal, režisér, pedagog DAMU, umělecký šéf Divadla A. Dvořáka v Příbrami

Když jsem byl požádán Jirkou Sukem o těchto pár řádků, tak jsem si s hrůzou uvědomil, jak dlouho vlastně znám rakovnické Tyláky. Ono spojení „s hrůzou“ samozřejmě neznamená hodnocení jejich divadelní práce, to bych jistě volil jiná slova, ale jde o povzdech nad dlouhým časovým obdobím. Do Rakovníka na Wintrovky jsem začal jezdit někdy na přelomu 70. a 80. let minulého století a učil se divadlu a porotování. Tehdy jsem poznal Alenku Mutínskou, Kodešovy, Karnoldovy a řadu dalších, z nichž se mnozí stali mými kamarády. A pak přišla další generace rakovnických divadelníků. S tou jsem se setkával nejen na jejich domácí půdě, ale také na seminářích Jiráskova Hronova, kde jsme zažili mnohé. Však Honza Švácha či Jirka Suk by mohli vyprávět. A nebylo by to vskutku vyprávění krátké… Jsem moc rád, že i oni se stali mými kamarády. V současné době se setkávám v Kurzu praktické režie s Petrou Jiráskovou a Vítkem Štěpánem, kteří patří k nejmladší rakovnické divadelní generaci. Věřím, že i oni se zařadí mezi mé kamarády.

Za tu dobu jsem viděl drtivou část „tylácké“ divadelní produkce, mnohé inascenace mně zůstaly v paměti a vzpomínám na ně jako na opravdový divadelní zážitek, jako např. …a jitra jsou zde tichá, Umřít smíchy, Věra Lukášová, Tvrdohlavá žena, Kocour modroočko, Saturnin, O tlusté Matyldě a mnohé další. Jsem také rád za cennou zkušenost, které se mi dostalo díky tomu, že jsem měl možnost v druhé polovině 80. let nastudovat s rakovnickým souborem inscenaci Profesionální žena, se kterou jsme vystoupili i na Jiráskově Hronově. Díky tomu jsem poznal práci tohoto souboru zblízka. A přesvědčil jsem se o tom, co vždy zdobilo a dodnes zdobí práci tohoto souboru: snaha o neotřelou a objevnou dramaturgii, promyšlenou režii a hlavně důraz na propracované kvalitní herectví. Je jasné, že se to pokaždé nezdaří zcela, ale to k divadlu, zvláště k tomu, které si klade takto náročné cíle, patří. Nejvíc si však cením toho, že rakovničtí nikdy nezapomínají na diváky. Ani jednou jsem za celou dobu nezaznamenal, že by jejich inscenace vykazovaly znaky pouhé sebeprezentace či „umění pro umění“. Naopak, vždy počítají s divákem, kterému je hlavně jevištní dění určeno a který je nedílnou součástí každého představení, aniž by se mu však v nejmenším podbízeli. Je jen logické, že z rakovnické líhně pochází i divadelníci, se kterými se potkávám na poli profesionálním. Veronika Kubařová, Adam Doležal či Honza Grundman nesporně patří k nadějím českého divadla.

Divadelní Rakovník bez přehlídek by byl jako hospoda bez piva. Není žádným tajemstvím, že sem jezdí rádi jak vystupující soubory, tak profesionální divadelníci do odborných porot. Je to dáno nejen výborným zázemím, fundovaností pracovníků Kulturního centra, ale zejména skvělou atmosférou, kterou přirozenou cestou vytváří všudypřítomní členové rakovnického souboru.

Zkrátka a dobře: Tyláci, jsem rád, že jste a jsem rád, že vás mám. A dost. Nebo příště napíšu pravdu. Ať se dál daří!

Milan Schejbal

Stanovy a jednací řád

Stanovy DS Tyl         [PDF, 124 KB]

Jednací řád DS Tyl    [PDF, 74 KB]

Přihláška DS Tyl       [DOC, 33 KB]

© 2024 Divadelní spolek Tyl Rakovník