671. premiéra se odehrála 20.12.1999
Inscenace byla realizována s pomocí grantu Města Rakovníka.
Tuto hru jsme odehráli celkem 30 krát.
Tvrdohlavou ženu J. K. Tyla jsme nazkoušeli u příležitosti znovuotevření Tylova divadla v Rakovníku, po jeho rekonstrukci v závěru roku 1999. Premiéra se konala 20.12.1999. A byla velmi úspěšná. Na inscenaci jsme získali grant od města a zkoušeli jsme ji téměř na rok přesně.
Samotným zkouškám předcházela dosti náročná a razantní úprava, kterou udělal Jarda Kodeš. Spočívala ve škrtech četných satirických narážek a posměšků na politické reálie tehdejší doby, ve zjednodušení dialogů, nahrazení archaických slov citlivými synonymy a vyrušením politických kupletů. Celkový posun hry tak směřoval k pohádce. Naopak újmu, při všech zásazích do textu, nesměl doznat nádherný metaforický a zvukomalebný Tylův jazyk. Ani zkoušení nebylo jednoduché. Pro mnohé z herců to bylo první setkání s klasikou a hlavně s komediálním žánrem. Někteří, a to i zkušení herci se bránili stylu, jaký Jarda požadoval. Problémy nastaly se scénou, návrhy od scénogravky se oddalovaly, čas do naplánované premiéry se nezadržitelně blížil a herci potřebovali zkoušet. Nakonec musel scénu vymyslet rejža sám a velmi mu pomohli Jirka Suk se svojí řemeslnou zručností, Milan Jakubský a Pavla Suková, která navrhla i kostýmy. Hudbu složil kamarád Jardy Vladimír Zahradníček a museli jsme se poprat i s pyrotechnickými efekty, které pomohl realizovat Petr Chmelík. Nádherné klobouky a čepce vyrobila paní Dagmar Moutelíková a kostýmy šily a šily Jana Šiková, Mirka Šiková, Jana Dvořáková a řada dalších ochotných duší. Nakonec všechny problémy byly překonány a premiéra se konala. V hlavní roli panimámy Jahelkové se představila Alena Mutinská a byl to jeden z jejích nejlepších hereckých výkonů. Ale ani ostatní nezaostali. Jan Grundman (cena), Veronika Bauerová (ČUZ), Eva Kodešová (cena, ČUZ), Ladislav Zelinka (ČUZ) , Jožka Volentič (ČUZ), Pavel Tajčovský a také Petr Čolič. Osobně Petrův výkon v postavě Kuby považuji v jeho kariéře ochotnického herce za nejpodařenější. Vlastně dá se říci, že všichni herci a to i ti v epizodních postavách se zaskvěli. A snad i proto hra postoupila z Wintrova Rakovníka na Popelku (také v Rakovníku) a nakonec i na Jiráskův Hronov 2001. Zde pak sklidila značný ohlas a zřejmě patřila v tomto ročníku mezi tři nejúspěšnější inscenace. Aspoň dle hlasování odborníků i laické veřejnosti.
