Čtvrté přikázání

666. premiéra DS Tyl se konala 18. února 1994. Tento rok byl vyhlášen OSN jako rok rodiny.

Tuto hru jsme odehráli celkem 19 krát.

 „Při hledání dalšího titulu, který by mohl sehrát rakovnický Tyl, mi velmi pomohl Milan Strotzer,“ říká režisér Jaroslav Kodeš.  „Milan se zúčastnil jednoho z největších evropských festivalů divadla pro děti a mládeže v Dánsku. A tam ho zaujala inscenace Michaela Ramløse  Čtvrté přikázání. Sehrála ji známá dánská divadelní skupina ARTIBUS v režii samotného autora. Milan mi hru doporučil, pomohl přeložit a dokonce se mu podařilo oslovit autora, aby nám dovolil hrát jeho hru zdarma. Dodnes uchovávám dopis s autorovým svolením. No, a my jsme hru nastudovali v roce 1993-94, a v české premiéře poprvé uvedli  18.2.1994.“ V análech souboru najdeme, že se jednalo o 666. premiéru souborové historie a chápali jsme ji jako příspěvek k roku rodiny, za který rok 1994 vyhlásilo OSN.

Hra je komorní drama pro dvě herečky a dva herce, z nichž každý hraje i několik postav. Divadlo na divadle se vším všudy. Příběh je vyprávěn očima malé holčičky, která se narodí mladému páru. Ten ovšem nezvládá její výchovu, vztah se rozpadá, matka si nachází nového přítele, ale ani tento vztah není bez konfliktů. Holčička touží po lásce, té se jí nedostává, matka na ni nemá čas, a když se do všeho zaplete i dědeček, je mu vyčteno, že se jako rodič choval stejně. Je to hra o vztahu rodičů a jejich dětí, o porozumění, velkém trápení, hledání vin a neblahém proroctví, že ve spirále vin a omylů se ocitáme všichni.

V různých postavách hry se představili Marie Velflová (dříve Drakslová), která většinou hrála onu malou holčičku, Eva Kodešová, Vít Trešl a Rudolf Pánek, který mimo jiné doprovázel inscenaci i na piano. Postavu holčičky zastupovaly tři různě velké loutky, které „vodila“ Maruška, a které byly součástí výborné scény, kterou vymyslela Lucie Auerswaldová. Byla to její první spolupráce s Tylem, a právem získávala za scénu i kostým ocenění na řadě přehlídek.  A možná i jakési neformální doporučení ke studiu scénografie.

Inscenace prošla od krajské přehlídky, přes Třebíč, až na Jiráskův Hronov. A i tam dopadla dobře. Velmi zajímavou odezvu získala na Femadu, kde v diskusi po představení vystoupily mimo jiné i starší děti z dětského domova, tudíž děti, kterým chyběly rodiče a které prohlásily, že si holčička v inscenaci může za všechno sama. Nemá zlobit rodiče. Až nás všechny divadelníky kolem zamrazilo.

Ocenění na WR: ceny za herecký výkon Marii Velflové, Evě Kodešové, za scénografii Lucii Auerswaldové, za režii Jaroslavu Kodešovi a divadelnímu spolku Tyl za inscenaci.  A současně soubor obdržel nominaci na Popelku i na Divadelní Třebíč, a zároveň jsme byli doporučení i na Femad v Libici nad Cidlinou.  Objektivně ovšem přiznejme, že tehdejší ročník Wintrova Rakovníka byl z hlediska počtu zúčastněných souborů jedním z nejslabších. Soutěžily pouze čtyři soubory.

„Myslím, že jsme Čtvrté přikázání hráli víc jak třicetkrát. A já si téhle inscenace moc cením. Pro její téma, které nás mocně pohltilo, a pro velkou tvořivost všech, se kterými jsem na inscenaci mohl spolupracovat,“ říká Jaroslav Kodeš.

Text: Michael Ramlose

Překlad: Elena Strobechova

Režie: Jaroslav Kodeš

Scéna a kostýmy: Lucie Auerswaldová

Technická spolupráce: Miloš Zamazal a Petr Soukup

Fotokopoe programu je v záložce Přílohy.

Foto-archiv DS Tyl na Zonerama.com

Čtvrté přikázání
 

Eva Kodešová a Vít Trešl
 

Rudolf Pánek a Eva Kodešová
 

Marie Velflová a Rudolf Pánek
 

Marie Velflová a Vít Trešl
 

Vít Rešl a Eva Kodešová
 

Vít Trešl a Marie Velflová
 

Eva Kodešová
 
Čtvrté přikázání



© 2018 Divadelní spolek Tyl Rakovník